Po vzniku nového československého státu v roce 1918 snad nejvíce školou a zvláště učitelstvem zahýbala poválečná hospodářská krize a drahota. Již 18. prosince 1918 učitel Franz navrhoval, aby učitelům byl přiřknut honorář v té výši, v jaké jim právem náleží, a mimo toho 25 % přídavek.
Začátkem prosince 1919 se učitelský sbor domáhal u inspektora českých průmyslových škol pokračovacích zvýšení služebného tentokráte o 100 %. V polovině února 1920 se pak učitelé přihlásili za členy Ústřední jednoty s prohlášením, že plně a bez výhrad budou trvat na všech požadavcích, které zástupci organizace předloží ministerstvu a parlamentu.
Teprve koncem února 1920 došla odpověď inspektora průmyslových škol pokračovacích, který se v listu z 26. února 1920 vymlouval na zdržení, způsobené neodkladnými pracemi. K požadavku na 100 % zvýšení honorářů sdělil, že v tom může vyhovět jedině školní výbor jako vydržovatel školy. Mezi učitelstvem to vřelo, ředitelství ŽPŠ ve Frýdku- Místku v dotaze do Frenštátu na výši honorářů se vyjádřilo stručně a lakonicky: “Zahájíme boj”. Také oni zažádali o 100 % drahotní příspěvek.
Konkrétní údaje o situaci na frenštátské škole dochovaný pramenný materiál blíže neosvětluje. Víme pouze, že zemská politická správa v Brně v přípise z 6. 5. 1920 č. 33 755 uváděla, že na některých živnostenských školách pokračovacích se během školního roku vyskytly poruchy v provozu následkem stávky učitelstva. Důvodem stávky byl požadavek na zabezpečení zvýšení dosavadních odměn. Odsudek stávky učitelů stojí za citování: “Tímto povážlivým a politováníhodným postupem jednali dotyční učitelé proti převzatým povinnostem vůči školním výborům i proti zásadám učitelsko- vychovatelským. Zlepšení příjmu za správu a vyučování na živnostenských školách mohli a směli se domáhati způsobem legálním. Ministerstvo školství a národní osvěty očekává na určito, že se učitelstvo ž. o. š. p. v budoucnu vyvaruje podobného jednání v zájmu svém a náležité výchovy živnostenské mládeže zvlášť”.
Učitelé se skutečně na výbor obrátili 17. května 1920 s tím, že trvají jednomyslně na těchž požadavcích, jaké mají též učitelé ve Frýdku a ve Frýdlantě. Školní výbor pak na schůzi 18. května 1920 rozhodl ve věci remunerací za vyučování následovně: za uplynulý školní rok 1919/ 1920 má být dodatečně vyplacen učitelům 25 % přídavek. Aby pak mohly být v následujícím školním roce 1920/ 1921 remunace upraveny, usnesl se školní výbor, aby bylo nově zapsaným žákům zvýšeno zápisné ze 3 na 10 K.
Snad to byl příslib lepšího finančního ohodnocení, který oživil učitelský sbor. Od 1. října 1920 nastoupilo pět nových učitelů: František Horečka, Ludvík Klečka (učil na škole již v r. 1913/ 1914), Vojtěch Parma, Miroslav Smolka a Ing. Karel Šimůnek. V školním roce 1921/ 1922 dostala škola i nového ředitele v osobě Jana Franze. V roce 1921 došlo k novému rozdělení inspekčních obvodů pokračovacích škol. Na schůzi učitelského sboru dne 30. dubna 1921 oznámil inspektor, že frenštátská Průmyslová živnostenská škola pokračovací bude patřit od počátku nového školního roku do okresu Moravská Ostrava.
Ve školním roce 1921/ 1922 bylo dle výsledků zápisu nutno zřídit při 1. ročníku dvě a při 2. ročníku jednu pobočku. Ve školním roce 1922/ 1923 přistoupil školní výbor na diferencované zodbornění školy. Stalo se tak na základě rozhodnutí ze 4. června 1922, kdy se školní výbor usnesl jednohlasně na definitivním zřízení odborné živnostenské školy pro učně živnosti truhlářské s možností zvýšeného počtu vyučovacích hodin pro odborné předměty. Od té doby měla škola třídy s následujícími názvy a označením:
- odborná třída pro učně zpracující kovy
- odborná třída pro učně truhlářské
- odborná třída pro učně obuvnické
- odborná třída pro učně oděvnické
- všeobecná živnostenská třída
Tato škola byla později podle potřeby rozšiřována V – řezníci, Cř – řemenáři apod.
Počet žáků v jednotlivých letech různě kolísal, až do vypuknutí velké hospodářské krize ve třicátých letech počet učňů spíše narůstal. V roce 1929 nemohla být pro nedostatek žactva otevřena obuvnická škola. V roce 1931 nemohl být otevřen I. ročník školy dřevodělné pro nedostatečný počet zájemců. V roce 1932 už byly některé ročníky vyučovány v odborných předmětech samostatně. K poklesu žactva ve školním roce 1933/ 1934 přispělo svým způsobem i to, že pokračovací škola v Místku rozšířila školní obvod škol holičské, vlásenkářské a stavební živností na celé hejtmanství místecké a frýdecké, a proto učňové živností zednické, tesařské, kamenické, sklenářské, studnařské, kominické a obkládači stěn, kteří dosud chodili do učení do Frenštátu, byli povinni navštěvovat pokračovací školu v Místku. Důvodem k radosti byl přípis frenštátské městské spořitelny správě školy z 11. září 1933, v němž oznamovala, že ze svých správních přebytků darovala částku 15 000 Kč na stavbu budoucí samostatné budovy pro Živnostenskou školu pokračovací ve Frenštátě. Tato zpráva byla učitelstvem na poradě dne 30. září 1933 s povděkem kvitována. Na školu nezapomněla spořitelna ani v pozdějších letech, její dary na konto školy se staly pravidlem, takže počátkem roku 1936 dosáhl fond na stavbu samostatné školní budovy i s úroky výše 43 000 Kč.
Na druhé straně se však snižoval počet učňovského dorostu. Nejnižšího bodu dosáhl stav žactva ve školním roce 1934/ 1935, kdy se přihlásilo na školu u zápisu pouze 90 učňů. Vyučování literním předmětům ve II. ročníku kovodělné školy se dělo s II. ročníkem dřevodělné školy společně. Pokles žactva se dotkl i rozpočtu školy, který musel být sestaven co nejúsporněji. Po obci navíc žádala škola úhradu schodku 900 Kč. Za těchto okolností nezbývalo peněz ani na peněžní odměny pro učitele, ostatně ministerstvo školství a osvěty výnosem ze dne 12. března 1934 čís. 12 796/ 34 – III zakázalo školním výborům vyplácet jakékoliv mimořádné odměny jak učitelům tak funkcionářům školních výborů.
Kritický rok 1938 dolehl svým způsobem i na školu. Školní rok 1938/ 1939 začal za velmi mimořádných poměrů. Zápis byl proveden 28. srpna 1938 a dodatečný 1. září 1938. Školní rok byl zahájen 5. září, ale již v sedmém týdnu musel být přerušen pro nedostatek místností. Budova tkalcovské školy musela být uvolněna pro uskladnění nábytku vystěhovalců ze zabraného pohraničí. Přerušení trvalo až do 6. listopadu, kdy se začalo s pravidelným vyučováním. Zameškaný čas byl nahrazován, pokud to bylo možno, prodloužením vyučování o půl hodiny a zhušťováním vyučování. Vše bylo hlášeno inspektorátu, který toto opatření schválil. Další přerušení vyučování přinesl osudný 15. březen 1939. který byl tečkou za jepičím životem pomnichovské republiky.